rosteme-s-vami-barva

Zrozen z popela: Příběh sekvojovce

Elektrizující ticho blížící se bouře prořízl blesk, když se s rachotem zakousl do dřeva, a proud jisker se na jediný nádech změnil v oheň, který se rozletěl po měkkém jehličí jako hladový drak.

Les rychle mizí v záplavě plamenů, které zalévají praskající dřevo.

Jenom jeden z přítomných sleduje požár u svých pat s klidem nezúčastněného, neboť ho před plameny chrání pancíř z tisícileté kůry. A když horký vzduch konečně vystoupá až do jeho větví, pomalu se rozevřou tisíce malých šišek a dolů, do životadárného popela, dopadnou miliony slaboučkých semínek.

Jako bájný pták Fénix i sekvojovec, gigant mezi stromy, se rodí z popela. Jako bezbranná rostlinka má šanci přežít jen tehdy, zničí-li předtím její rychlejší a silnější konkurenci ohnivá smršť. Teprve pak může na uvolněném prostoru ze slabého semínka vyrůst jeden z největších živých organismů naší planety. A právě tak kdysi před tisíci lety v horském pralese na západě severoamerického kontinentu vyklíčil i prastarý předek dvou sekvojovců obrovských, které už přes 60 let rostou v Kunratickém lese.

Do dnešních dní dorostly pražské sekvojovce do výše 35 metrů a 3,5 metru má obvod jejich kmene. Už dnes jsou velkolepé, oproti svým americkým předkům zatím ale dozrály sotva do fáze sekvojovcových batolat a do jejich kůry se vepsalo teprve pár desítek let historie. To je pro kmety mezi sekvojovci, kteří přečkali několik desítek staletí lidské civilizace, jako jedno zašumění větru.

Nejmohutnější sekvojovec na světě roste v Sequoia National Park v Kalifornii, gravitaci soustavně překonává už přinejmenším 2 500 let a za tu dobu se vytáhl do výšky překonávající 80 metrů. Na počest jednoho z velitelů armády americké občanské války mu lidé přiřkli jméno Generál Sherman, ačkoli strom sám „krátkou“ existenci vojevůdce, natož války, která ho proslavila, docela určitě vůbec nezaznamenal. Jeho čas se nepočítá na roky ani desetiletí, ale na celé věky. Narodil se v divokých horách Sierry Nevady, jako dospívající sledoval ze stále větší výšky život celých generací domorodých indiánských kmenů, které v dutých kmenech starých sekvojovců hledaly úkryt před nebezpečím, a o pár století později zahlédl dole na zemi i miniaturní první bělošské cestovatele, jejichž historkám o jehličnatých obrech na západě nechtěl na východě nejdřív nikdo věřit. Jako kronikář světa a civilizace se nakonec dočkal okamžiku, kdy jej a jeho společníky lidé sami před sebou začali chránit a vztyčili kolem nich hranice národních parků. Příhodně, neboť kromě lidské ruky jim jen máloco dokáže skutečně ublížit.

Dvojici jeho mladších nástupců, pražských sekvojovců, které dnes patří mezi památné stromy, vysadil v Kunratickém lese tehdejší lesník v roce 1954. A z koruny jednoho či druhého pocházelo semínko, z něhož vyrostla sazenice, kterou si nyní můžete sami zasadit.

Byla to ale dlouhá a náročná cesta, protože přimět semínko sekvojovce, aby vyklíčilo, je občas na delší přemlouvání.

Začali ji sběrači šišek Lesů hl. m. Prahy, když se v prosinci 2014 vydali do korun pražských sekvojovců. Na 120 kilogramů geneticky kvalitních šišek pak putovalo do Semenářského závodu v Týništi nad Orlicí, v jehož skladech šišky ještě dozrávaly a prosychaly. Potom se přesunuly do luštírny, kde se v teplém vzduchu rozevřely – a semínka se konečně dostala ven. A rovnou do hlíny: Odborníci na pěstování cizokrajných dřevin z ďáblického zahradnictví semínka zaseli na jaře 2015 a dva následující roky se o semenáčky pečlivě starali, než se z nich staly pořádné silné sazenice.

Na to, aby se z nich stala armáda „generálů Shermanů“, byste si museli počkat několik tisíc let. Ale jeden takový „desátník Sherman“ vám může na zahradu dohlížet už dnes. A za nějaké to desetiletí bude budit obdiv a úctu v širokém okolí.