V průběhu prosince minulého roku a letošního února mohli návštěvníci našeho zookoutku v Malé Chuchli ve výbězích kromě zdejších zvířat zahlédnout i podivně se pohybující osoby vybavené kyblíčky, do kterých sbíraly zvířecí trus. Nebyli to zahrádkáři, kteří by se tu pídili po vydatném hnojivu na záhony, nýbrž studenti Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Konkrétně jedna doktorandka z katedry botaniky, která se rozhodla prozkoumat, co se semínky vybraných rostlin provede cesta zažívacím ústrojím zvířat, a její kolegové, kamarádi a spolužáci, kteří se chopili role sběračů.

Barbora Lepková, doktorandka katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, si pro svou dizertaci zvolila studium fenoménu zvaného endozoochorie – šíření rostlin uvnitř zažívacího traktu (endo) různých zvířat (zoo). Mimo jiné ji zajímalo, jak dobře různé druhy rostlin přežijí, když jejich semena pozřou zvířata. Vybrala 40 druhů lučních rostlin, například rozrazil rezekvítek, jetel plazivý, kostřavu červenou či srhu říznačku. Přesné množství semínek jednotlivých druhů přichystala jako svačinu pro vybrané skupiny zvířat.

svacina-pro-zvirata

Připravené sklenice s odpočítanými semínky lučních rostlin

Pro provedení svého pokusu hledala vhodné zařízení a náš zookoutek byl ideální kandidát. Splňoval všechny požadavky: Zookoutek je dobře dostupný, zdejší zvířecí obyvatelé jsou dostatečně zvyklí na lidi, kteří se pohybují v jejich výbězích, a zvířat ve výbězích není příliš mnoho.

Protože pokus se týkal velkého počtu rostlin, měl nakonec dvě části, které probíhaly obdobně. Před každou z nich nejprve brigádníci výběhy vyčistili od trusu, který se zde již vyskytoval. A pak přišlo to nejdůležitější – jeleni evropští, jeleni sikové, divoká prasata i mufloni dostali ve stejný den směs navážených semínek společně s lahodnou, mrkvovojablečnou kaší z vloček. Po další čtyři dny pak studenti do zookoutku docházeli a sbírali výsledný „materiál“. Právě v těchto dnech jste je mohli spatřit, jak bloudí po výbězích a očima skenují zem. Najít žádoucí hromádky trusu nebylo nic jednoduchého, protože hnědé výkaly se v hnědém listí na hnědé hlíně schovávaly ještě lépe, než jak to někdy umí houby v lese.

4_krmeni

Mufloni ochutnávají směs se semínky

Nasbíraný materiál pak putoval k ledu, a to doslova. Semínka bylo třeba uložit na několik týdnů do chladu, jinak by nevyklíčila. Stejné je to i za běžných podmínek v přírodě, kde podobné opatření rostlinkám brání v tom, aby začaly klíčit ještě na podzim, kdy by je mohl snadno zničit mráz. Materiál pak doktorandka konečně mohla dát klíčit do skleníku. Podezřele vyhlížející misky s „pozdravem“ z našeho zookoutku, které pomalu pokrývají první zelené lístky rostlin, mohou vidět návštěvníci Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v ulici Na Slupi, pokud zabloudí ke skleníkům katedry v horní části zahrady.

Nyní již studentce nezbývá než čekat a pravidelně zapisovat klíčící rostliny. Pokus s klíčením rostlin bude trvat zhruba rok, už teď ale zná některé výsledky. Kupříkladu víme, že některé druhy rostlin skutečně cestu zvířecím zažívacím traktem v pořádku přečkaly. Pozření jelenem lesním například není smrtelné pro všechna semínka vikve čtyřsemenné nebo kozince sladkolistého, úspěšně přežívají také semínka klinopádu obecného nebo obyčejné kopřivy dvoudomé, a to i tehdy, jestliže je sní divoké prase.

Jsme moc rádi, že jsme mohli s tak zajímavým experimentem pomoci, a budeme se těšit na další pozoruhodná zjištění. Mluvíme i za chuchelská zvířata, která si svoji úlohu v pokusu rozhodně užila.