Od ptáka roku 2017, jímž Česká společnost ornitologická loni vyhlásila datla černého, přebírá pomyslnou korunu pro rok 2018 vzácný a ohrožený sýček obecný. Na jednu z našich nejmenších soviček se můžete přijít kdykoli podívat do našeho zookoutku v Malé Chuchli, v němž bydlí dokonce pár těchto drobných nočních tvorů – Sisina a Fanda, které odchoval člověk.

Ještě na počátku 20. století patřil sýček mezi naše hojně rozšířené sovy, od té doby ale jeho počty dramaticky klesly. Může za to především změna zemědělské krajiny, v níž jsou sýčci doma. S intenzivním obděláváním hospodářské půdy totiž leckde zanikla její pestrost a tím přišli sýčci, ale i spousta dalších živočišných druhů, o svá útočiště. Další nebezpečí pro sýčky představují různé vodní pasti, jako jsou bazény, sudy na dešťovou vodu a jiné vodní nádrže s hladkými stěnami. Ve snaze napít se do nich sýčci často spadnou, po hladké svislé stěně se nemají jak dostat ven a utonou. Neméně nebezpečné jsou pak vertikálně postavené úzké roury, do kterých sýčci s oblibou zalézají, ale z nichž se již po hladkých stěnách zase nedokážou dostat ven. V současnosti je sýček zařazen na seznam kriticky ohrožených druhů – na území České republiky se vyskytuje pouze posledních 100–130 párů. Titulem pták roku tak chce Česká společnost ornitologická upozornit na smutný osud této malé sovy.

sycek

Přestože je sýček jednou z našich nejmenších sov, je rozhodně tou nejzvědavější. Jeho zvědavost jej v minulosti dokonce stála pověst. Zvědavé sýčky totiž snadno přilákají třeba světýlka, například rozsvícená okna, která září do noci. A protože celou noc se dřív svítilo hlavně u lidí těžce nemocných, záhy lidé sýčky začali vnímat jako posly špatných zpráv a smrti. Pověru navíc přiživoval i jejich táhlý hlas, který jako by voláním „půůůjď“ přímo lákal do záhrobí. Není se ale čeho obávat, výskyt sýčka obecného opravdu nemá s úmrtností nic společného.

Ve starověkém Řecku se ovšem sýček těšil úplně jiné pověsti. Lidé k němu vzhlíželi jako k posvátnému ptákovi, který doprovázel bohyni moudrosti a boje Pallas Athénu – odtud pochází i jeho latinské rodové jméno Athene. Vojenští stratégové s sebou vozili sýčky i na válečná tažení, a protože vidět sýčka během bitvy bylo považováno za dobré znamení, velitelé občas jednoho z nich vypustili, aby svým vojákům dodali odvahu k boji.

Kromě zvědavosti je další sýčkovou výraznou vlastností jeho odvaha. Ačkoliv není s tělem dlouhým 23–25 cm o moc větší než kos černý, při obraně hnízda se nebojí zaútočit ani na člověka.

V Praze sýčka na rozdíl třeba od puštíka obecného či kalouse ušatého jen tak nepotkáte. Přesto se jeden sýček objevil v minulém roce i v naší Záchranné stanici hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy – koncem srpna jsme přijali do péče sýčka ze Zbraslavi. Naštěstí byl ale pouze otřesen poté, co ho pravděpodobně odhodil poryv větru od projíždějícího auta, a tak se v naší péči nezdržel dlouho a ještě téhož dne byl vypuštěn zpět do přírody.

Pokud byste se se sýčkem chtěli setkat tváří v tvář, můžete se přijít seznámit do našeho zookoutku v Malé Chuchli. Voliéru samice Sisiny a jejího partnera Fandy nemůžete minout – rozhodně patří mezi ty nejhlasitější obyvatele Chuchelského háje.

sycek