Tajuplné uličky Stínadel, předčítání z Foglarových příběhů a velkolepé prostory ztichlé noční knihovny. To byl páteční večer skupiny dětí zaměstnanců Národní knihovny České republiky, které 22. března zažily svoji Noc s Andersenem. Jejím tématem tentokrát byly Rychlé šípy. A protože foglarovky se neobejdou bez legendárního hlavolamu, dorazil i ježek v kleci. Tedy spíš v přepravce. Přednášku o životě opravdových živých ježků si pro malé čtenáře připravila hlavní ošetřovatelka z naší Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy Zuzana Pokorná.

IMG_6321_web

Krátce po osmé večer se tichými chodbami knihovny rozlehly hlasy a kroky desítek nadšených dětí vracejících se z návštěvy Stínadel, tajemné staré čtvrti, do níž Jaroslav Foglar zasadil několik svých příběhů. Ale večer pro ně ještě nekončil – právě naopak. Čekalo je překvapení, o kterém neměly ani tušení. Po krátkém občerstvení malí posluchači usedli na karimatky a spacáky v jedné z místností knihovny a naše pracovnice jim k jejich velkému úžasu představila živého ježka, kterého s sebou přivezla ze záchranné stanice.

Děti se dozvěděly, jak je to s jablíčky na jeho bodlinách, které vídají v knížkách, a že nejraději ze všeho si tito malí tvorové pochutnají na hmyzu. Povídání je zavedlo i do míst, kde ježci rádi žijí, a představilo jim běžný ježčí rok. Proč je pro ně důležité se před zimou pořádně vykrmit a jak jim my lidé můžeme pomoci, ocitnou-li se v nesnázích. Také jsme zjistili, proč ježek funí a dupe a že jej takřka vždy dříve uslyšíme, než uvidíme.

Milá atmosféra, kterou všichni přítomní společně vytvořili, byla přímo nakažlivá a i jindy plachý ježek všem s chutí pózoval na malém stolku. Ten, kdo se nebál, si jej mohl pohladit a vyzkoušet si, jak pichlavé jsou jeho bodliny a jak hebkou má srst. Hodina s ježkem utekla jako voda a Anderson, jak děti svého nového kamaráda pohotově pojmenovaly, se vrátil do své přepravky a vydal se zpátky na cestu do záchranné stanice. Večer s Andersonem skončil, Noc s Andersenem pokračovala.