Rezavý nebo černý kožich, huňatý ocas, roztomilý kukuč, mrštné tělo a hra na schovávanou v korunách stromů. To jsou veverky. Těm pražským se v hlavním městě daří především díky velkému množství parků, travnatých ploch a stromořadí. Svůj život přizpůsobily lidské civilizaci a staly se součástí městské přírody. Ovšem i veverkám, které se v městské džungli vyznají, se může přihodit nehoda, kvůli které skončí v péči naší Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Od počátku letošního roku jsme do stanice přijali celkem 80 veverčích pacientů z nichž 39 se u nás stále ještě léčí. Většina veverek si ve stanici pobude v průměru 2 až 3 měsíce, některé ale potřebují i mnohem delší péči.

Veverky se k nám dostávají z různých příčin. Za zraněními dospělých veverek stojí většinou srážka s autem či poranění od psa nebo kočky. Během letních měsíců ovšem přijímáme především mláďata, která kvůli horkému počasí předčasně opustila svá hnízda, aby si zachránila život. Vinou vysokých teplot se totiž jejich hnízda v korunách stromů či ve fasádách domů mění v rozpálenou pec. Opuštěním hnízda se sice zachrání před přehřátím, ale tím jejich trable bohužel nekončí. Často se při pádu poraní, nedokážou najít cestu zpátky do hnízda nebo je napadnou predátoři. Nezřídka se také stává, že malé veverky o hnízdo přijdou. Někdy za to mohou bouřky a silný vítr, jindy lidé, kteří hnízdo poničí například při rekonstrukci domu.

veverky

Příběhy veverek, které se dostaly k nám do záchranné stanice, mají většinou šťastné konce. Daří se nám zachránit přes 70 % přijatých veverčích pacientů. Mezi pacienty zachráněnými v letošním roce byla i veverčata, která se k nám dostala celá zalepená od montážní pěny. Jejich matka si naneštěstí vybudovala hnízdo ve fasádě domu, kterou čekala oprava. Tři veverčí sourozence pak v naší stanici čekalo několikahodinové stříhání srsti a postupné odstraňování montážní pěny. Cementýny, jak jsme je pojmenovali, se naštěstí z tohoto nepříjemného vstupu do života vzpamatovaly, vyrostly a brzy je čeká návrat do volné přírody.

veverky

Péče o veverčí pacienty není snadná. Veverky jsou plaché a velice náchylné ke stresu. Jakýkoliv zbytečný rozruch pro ně představuje stresovou situaci, se kterou se těžko vyrovnávají. Proto musíme každé veverce věnovat maximální péči, ale zároveň se vyvarovat zbytečného kontaktu, který by ji mohl vystresovat. Jen tak můžeme zajistit jejich rychlou rekonvalescenci a návrat do přírody. Nesamostatná mláďata krmíme každé 4 hodiny speciálním mlékem Esbilac, které se nám osvědčilo jako výborná náhražka za mateřské mléko. Kromě krmení veverkám musíme pomáhat také s vyprazdňováním. Mláďata potřebují po každém jídle stimulaci, aby se dokázala vyprázdnit a netrpěla komplikacemi.

Veverkám ve městě můžete pomocnou ruku nabídnout i vy. V horkých dnech uvítají především mělké misky s vodou, které využijí jako napáječku. Pohostit je můžete také něčím k snědku. Pochutnají si na slunečnici, dýňových semínkách, ořeších, ovoci i zelenině.

A pokud se v přírodě setkáte s veverkou, která není plachá, nechá se snadno chytit nebo se pohybuje pouze po zemi, zavolejte do záchranné stanice. Taková veverka je pravděpodobně nemocná, zraněná nebo vyčerpaná a potřebuje pomoc od odborníků. Nikdy si zvíře nenechávejte doma a nepokoušejte se jej sami léčit. Je pravděpodobné, že při neodborné péči uhyne.

veverky